Koberce v obýváku, které dýchají s vámi

Abych nezapomněla, samotná otázka, jak navrhnout malou kuchyň, se netýká jen nábytku, ale i uspořádání spotřebičů. Doporučuji integrovat mikrovlnku do skříňky nad pracovní deskou a myčku schovat za dvířka. Získáte tak souvislou plochu na přípravu jídla a zároveň opticky zvětšíte prostor. Když jsme kuchyň rekonstruovali, nechali jsme si udělat vestavěnou lednici do výklenku pod schody – zabrala jen 60 cm na šířku, ale vešlo se do ní jídlo na týden pro tři lidi. Každý centimetr se počítá, a pokud si ho naplánujete dopředu, z malého koutu se stane srdce dom


Na závěr jedna praktická rada, kterou jsem si zaplatila vlastní chybou. Když kupujete sedačku do kombinovaného prostoru, nenechte se zlákat levnou pěnou. Pull-out sofa s tenkým polstrováním vypadá hezky, ale za tři měsíce bude mít proleženiny. My jsme investovali do kvalitního modelu s lamelovým roštem a pěnovou vrstvou s paměťovou pěnou. Dneska na ní spí i tchyně, která má vleklé potíže s páteří, a ráno vstává s úsměvem. A co víc – když přijedou vnoučata, skočí na ni a hrají si. Ta sedačka je totiž tak pevná, že vydrží i skákání. A to je v malém bytě k nezaplace


Nejvíc mě ale naučila zkušenost s blbým uspořádáním spotřebičů. Trouba ve výšce očí je sen, ale v paneláku si ho dopřejete málokdy. Co jde změnit hned, je poloha odpadkového koše. Měl jsem ho pod dřezem, ale každé otevření dvířek znamenalo ohnout se a hledat víčko v šeru. Přesunul jsem ho na pedálový model vedle dřezu. Zní to banálně, ale ušetří to tucet ohnutí denně. Stejně tak umístění myčky. Pokud ji musíte otvírat a přitom couvat nohou do skříňky, máte problém. Stačí posunout sušák na nádobí o pár centimetrů doleva a rázem máte plynulý po


Když jsem před pár lety dostala klíče od bytu 2+kk, první, co mě praštilo do očí, byl ten kuchyňský kout. Měl šest metrů čtverečních a vypadal spíš jako spíž pro panenky. Manžel se smál, že tam uvaříme jen instantní nudle. Jenže já chtěla pořádnou kuchyni, kde se vejde hrnec na vývar, myčka i místo na krájení. Začala jsem tedy lovit na internetu, jak navrhnout malou kuchyň, a zjistila, že klíčem není se zoufale cpát, ale využít každý centimetr s rozumem. První pravidlo znělo: zbavit se všeho, co neslouží dvěma účelům. Police na koření? Fajn, ale jen pokud pod ně nacpu háčky na naběračky. A skříňky až ke stropu, jinak je to ztracený pros


Skutečný problém ale nastal až ve chvíli, kdy jsem potřebovala uložit pracovní materiály, deku pro návštěvy a zimní bundy. Klasický rozkládací gauč nabízí jen úložný prostor pod sedákem, který je mělký. Vyřešila jsem to volbou bed with storage. Konkrétně jde o model s výsuvnými šuplíky pod hlavní plochou. Sem dám tiskárnu, kabely a sešity. Nad tím mám police, kam dám monitor na rameni. Najednou se z bytu stala pracovna, která během pěti minut zmizí a změní se v obýv


Největší oříšek byl vždycky nocleh pro návštěvy. Když přijela tchyně s kufrem, manžel se tvářil, že spí na gauči, ale ve skutečnosti jsme tři dny překládali polštáře z ložnice do obýváku. Jediná cesta ven byla pořídit pořádnou sedačku na spaní. Dlouho jsem hledala kousek, který by přes den vypadal jako reprezentativní místo k sezení a v noci se proměnil v regulérní postel. Nakonec padla volba na model s click-clack mechanismem. Ten systém je geniální, protože jedním pohybem sklopíte opěrák do roviny a máte rovnou plochu bez složitého vytahování šuplíků. Jen pozor na kvalitu – levné varianty často drhnou a po roce vrzají. Vyplatí se připlatit za robustnější kovový r


Řešení pro hosty jde ale dál. Pokud máte opravdu málo místa, zkuste kombinovat wall panels s vestavěným nábytkem. Já jsem nechala vyrobit postel s úložným prostorem, která je umístěná čelem ke stěně obložené geometrickými panely z MDF. Pod postelí jsou tři velké šuplíky – tam mám uložené zimní deky, polštáře a povlečení pro hosty. Žádné krabice na skříni, žádné stohy věcí na židli. Důležité je, aby tloušťka panelů nepřesahovala jeden centimetr, jinak se vám do místnosti nevejde standardní rám postele. U mě to vyšlo přesně: 16 cm silná foamová matrace na laťkovém roštu, který leží na rámu postele, a za ní panely, co ladí s barvou dř


Když jsme se před pěti lety nastěhovali do řadového domu v pražských Košířích, první věc, která mě praštila do očí, byla úzká chodba a schodiště jako z hororu o klaustrofobii. Každý centimetr tady musí mít svůj účel, jinak se z obýváku stane skladiště. Právě tady začíná pravé townhouse interior design – ne o tom, co koupit, ale o tom, co vynechat. Vlastně jsem si rychle uvědomila, že klasický gauč na nožičkách je zbytečný luxus, když pod ním zeje prázdno. Musela jsem sáhnout po kusech, které dýchají s prostorem. A první a nejdůležitější poučka: každý nábytek musí umět aspoň dvě věci najednou. Jinak se v tomhle dispozičním rébusu prostě neutop�