Světelné znečištění, které tiše maže slabé mlhoviny z oblohy

Pro první pokus zvolte lokalitu s jednoduchým přístupem, třeba rozhlednu bez osvětlení nebo opuštěný lom. Vyhněte se turistickým trasám s orientačními světly a vyberte si noc, kdy fouká mírný vítr – ten rozptýlí vlhkost. Až najdete své místo, zapište si přesné GPS souřadnice a čas, kdy byla obloha nejlepší. Příští rok se tam můžete vrátit za stejných podmínek a porovnat, jak se mění obloha během sezóny. S trochou trpělivosti se vám odměnou stane pohled, na který nezapomenete.

Při studiu těchto objektů se vyhněte časté chybě: domnívat se, že červený obr je mladá hvězda. Opak je pravdou – červený obr je hvězda na sklonku života, která už spotřebovala vodík v jádře. Mladé hvězdy jsou naopak modré nebo žluté. Další pastí je předpoklad, že bílý trpaslík musí být nutně malý a slabý. V těsných dvojhvězdách může bílý trpaslík přitahovat hmotu z průvodce a vytvářet jasné erupce – takzvané novy. Pokud toto pozorujete, nejde o mladou hvězdu, ale o mrtvou hvězdu, která si „pochutnává" na okolním materiálu.

Typická chyba je přecenit teplotu vzduchu a podcenit vítr. I mírný vánek o rychlosti deset kilometrů v hodině sníží pocitovou teplotu o několik stupňů. Proto vždy přibalte větruodolnou bundu, i když je předpověď na klidnou noc. Další pastí je vlhkost – rosa začíná kondenzovat krátce po setmění a bavlna, bunda i spacák rychle navlhnou. Pokud máte možnost, sedněte si na vyvýšené místo, kde je sušší vzduch a větší proudění, ale zároveň jste chráněni před nárazovým větrem.

Jak přelstít světelný opar a zachránit pozorování Nejdůležitější krok uděláte ještě před tím, než vyrazíte do terénu. Podívejte se na mapu světelného znečištění a vyberte místo s co nejnižší hodnotou umělého jasu. I vzdálenost dvaceti kilometrů od menšího města může znamenat rozdíl mezi tím, zda uvidíte závoj mlhoviny, nebo jen prázdno. Nezapomeňte, že víc než vzdálenost vzdušnou čarou rozhoduje převýšení a překážky – sedlo mezi kopci vás ochrání před světly z údolí, zatímco vyvýšená pláň nad městem spadne přímo do světelného kužele.

Základní pravidlo zní: vrstvy, ale ne ledajaké. Funkční spodní prádlo je nutnost, bavlna je nepřítel. Bavlna saje pot, přilne k tělu a při sebemenším vánku začne chladit. Místo ní zvolte materiály, které odvádějí vlhkost, typicky polyester nebo merino vlna. Na druhou vrstvu přijde fleece nebo tenká péřová bunda, která hřeje i při minimální aktivitě. Vrchní vrstva musí být nepromokavá a větruodolná, i když zrovna nesvítí měsíc a nefouká – počasí se v noci mění rychle.

Zkušení pozorovatelé vědí, že největší chybou začátečníků je spěch a chlad. Teplota klesá i v létě o deset stupňů, takže si přibalte termoboty a rukavice, i když je den předtím vedro. Další častou chybou je dívat se přímo na slabé objekty – oko má nejcitlivější buňky mimo střed, takže mlhoviny sledujte „koutkem oka". A pokud chcete vidět maximum, nechte si aspoň dvacet minut na adaptaci, bez koukání do displeje.

Základní omyl bývá v tom, že lidé považují červeného obra za konečnou fázi. Není. Červený obr je přechodný stav, který trvá „jen" několik milionů let – z kosmického hlediska okamžik. Hvězda ve středním věku, která spaluje vodík na helium, se po vyčerpání paliva v jádře začne smršťovat a zahřívat. To rozžhaví vnější vrstvy, které se rozpínají a chladnou – proto červená barva. Ve chvíli, kdy se Slunce stane červeným obrem, jeho povrch dosáhne až k oběžné dráze Země. Než se tak stane, máte asi pět miliard let čas na to, abyste si promysleli, kam se přestěhovat.

Typická chyba začínajících astronomů je předpoklad, že bílý trpaslík je „mrtvá" hvězda bez jakékoli aktivity. Opak je pravdou. Bílý trpaslík pomalu chladne po miliardy let, ale po celou dobu vyzařuje teplo. Pokud by kolem něj obíhala planeta, mohla by na ní existovat kapalná voda, i když by to byla voda horká. Navíc u bílých trpaslíků dochází k zajímavým jevům, jako je akrece hmoty od blízké hvězdy, která může vést k opakovaným termonukleárním výbuchům na povrchu – těm říkáme nova. Takže pozorovat bílého trpaslíka není nuda, jen to chce trpělivost.

Než vyrazíte pod oblohu, zapomeňte na mapy plné světelných skvrn. Skutečná tma není tam, kde bydlíte, ale tam, kam musíte ujet alespoň hodinu od většího města. Nejlepší podmínky nabízejí vrcholové partie Šumavy, Jeseníků nebo Beskyd, kde se světelné znečištění drží nízko. Ideální je vybrat si místo nad 800 metrů nad mořem, kde je vzduch čistší a horizont otevřenější. Nezapomeňte, že Měsíc je váš nepřítel číslo jedna – vyrazte v týdnu po novu, kdy je obloha skutečně černá.